Dneska jsem si udělal výlet za asi největší lodí na světě. A můžu říct, že jsem ten nejhorší a nejlínější výletník :)

Vstal jsem před polednem, vyřídil poštu a vyrazil na autobus. Cestou jsem dal kuřecí sendvič a pak už cesta šílenym autobusem obklopenej šílenýma lidma. Ve vozidle nějakej zloděj nabízel kradený Snickers tyčinky nejdřív zadarmo, pak za 30 centů. Vedle mě si sedla nechutná nemytá paní, který někdo utrhnul náušnici i s kusem ucha a na zádech měla batos s Medvídkem Pů. No nekonečný trápení, bolelo mě za krkem, jak jsem se pořád snažil koukat se jenom z okýnka ven.

Jakmile autobus projel nejhorším, na dohled se objevily krásný polomrakodrapy v Long Beach. Všude fajn čisto, jezírka, parčíky, palmy, no paráda pohledět. Jako správnej punk jsem se před výletem nekoukal do žádných map ani do ničeho, takže jsem moc nevěděl kde jsem. Šel jsem na jih, s předpokladem, že by tam měl bejt oceán. Naštěstí trefa. Zátoka, maják, akvárium a jedna poměrně velká loď. Prošel jsem se podél lodiček na jedné straně a dobře vypadajících restauracích na druhé straně po břehu směrem k majáku. Lidi si tam fotili tu loď. Napadlo mě, jestli to nebude ta Queen Mary, ale přišla mi celkem malá. Pro jistotu jsem se zeptal nezávisle dvou lidí a oba lidé mě měli za idiota, Queen Mary to samozřejmě byla. Zmátly mě pouhé tři komíny, Titanik měl čtyři pokud vim a předpokládal jsem, že technika a velikost pokročila. No evidentně ne.

Trošku zklamán jsem si udělal alespoň foto, přičemž se mi vybil fotoaparát. Znechucen okolnostmi, jsem šel zpátky do downtownu, že si dám aspoň nějaký fajn jídlo. Cestou jsem potkal jakousi aircraft conference a exhibition. Do budovy se hrnuli samí kravaťáci, nicméně jsem to v tričku, kraťasech a s batohem na zádech zkusil. Můj zevnějšek hned vyprovokoval security, kteří u mě byli cobydup a ptali se co chci. Ptal jsem se, jestli je to výstava letadel, že mě letadla zajímají. Žbrblali něco o registraci předem a ukázali dveře ven. Po tomto "úspěchu" jsem už šel vážně na to jídlo.

Do oka mi padl podnik s terasou ve stínu blízko zátoky. Než jsem začal vybírat v menu objednám si Coronu a jaké překvapení, číšník chce ID. V podobných trapných situacích se celkem vyžívám, takže jsem sáhnul po svém vtipném řidičském průkazu. Číšník byl evidentně z lepší školy a hbitě spočítal, že si Coronu dát nemůžu. Usmál jsem se jako trouba a řek, že si dam teda ananasovej džus. Ten pro změnu neměli, takže kolu. Říkám si, opět jeden z dní, kdy na cokoliv sáhnu, to je špatně. Číšník byl ani ne za minutu zpátky, v ruce lahev Corony s limetkou a říká, v Americe můžeš pít až od 21, ale že nejsi odsud, tak udělám vyjímku. Nemam to prý nikomu říkat, ale sám to tam nahlas volal tak, že to slyšela celá hospoda a napráskat ho moch kdokoliv (což by byl průšvih i pro mě). Při jídle jsem si vzpomněl na rady od zkušených, že po Long Beach jezdí autobusy dokola zadarmo.

Zaplatil jsem teda jídlo, nasednul na autobus a udělal jedno kolečko po městě. Jediná zvláštnost byl chlápek sedící na obrubníku jedné z ulic v obležení policistů, což mi oživilo moje vzpomínky na začátek prázdnin. Pak už jenom další odpornou cestu jinym busem domů.