Dnešek byl na zabití. Od rána mi nebylo dobře, celý dopoledne jsem řešil postup proti jedný celkem známý firmě, co mi (a bohužel nejsem jedinej) dluží nemalý peníze a nemá se k tomu je zaplatit (jméno zatím prozrazovat nebudu, třeba si to rozmyslí). Tim, že ty peníze nemam se dostávam do menší krize a musim změnit spoustu plánů. Do toho všeho mi banka neni schopná za 3 dny přičíst peníze ze šeku na účet (ačkoliv je ten šek ze stejný banky a ujistili mě, že to udělají ještě ten den). Dostal jsem se totiž svojí pitomostí pár dolarů do mínusu a každej den co čekam mi tam skáčou poplatky za overdraft. O tom, že mi slibovali kreditní kartu, to radši ani rozebírat nebudu. Když jsem se chtěl odreagovat na pláži, jakmile jsem tam dorazil, zatáhlo se, takže jsem se jenom projížděl podél po cestě a do vody skočil jenom jednou na chvíli. Cestou domů jsem se stavil v práci pro strejdovo hokejky a dozvěděl se, že jsem udělal zezačátku jednu celkem drahou chybu. Amanda mě ignoruje, takže se smiřuju s tim, že se na horský dráhy nepodívam. A na cestě z práce jsem potkal opět gangstera. Taky jsem chtěl uspořádat na konci nějakou party na rozloučenou, jenže už mě nepustí ani do mýho starýho dobrýho baru, protože tam jsou nějaký nový sekuriťáci, chtějí za každou cenu vidět muj pas a nenechaj mě jít dovnitř ani když jim vyprávim koho všechno tam znam a kolikrát jsem tam byl. Chce se mi brečet, ale práce pro Johna mě něco naučila, takže si jdu dát sprchu a začnu s tim všim něco dělat.